Hra XD

Ichimaru

Hmmmm to mi lichotí a teď se tedy konečně dostaneme k té otázce na kteoru chci slyšet odpověď.

stále pokračuji v lechtání.
Kdo podle tebe jsem?

Ichimaru

Opravdu?
zeptal jsem se skoro smutně a přestal ji lechtat, načež jsem se otočil obličejem k ní, dal jsem si však pozor abych jí neuvolnil ruce.
Víš že kdybych měl jen o trošku horší povahu nebo náladu, mohl bych tě za takovou odpověď doopravdy umučit?
zeptal jsem se zcela vážně.

Rangiku

"To..." Trocha strachu. "Viem." Odseknuté vzdorne.

Ichimaru

A právě kvůli tomuhle to nikdy neudělám...kvůli té vzdorovitosti, bojíš se mě a přesto řekneš pravdu...
usmál jsem se, načež jsem se k ní bezmyšlenkovitě zklonil a políbil ji, dřív než jsem si stihl uvědomit co vlastně dělám.

Rangiku

Zčerveniem. Mať voľné ruky, dostane facku. Takto len naštvane a zahanbene, z časti ponížene a hľavne ublížene hľadím na Gina, vše hovoriacim pohlaďom. "A čo takto sa napred spýtať, či smieš?!"

Ichimaru

Zatvířil jsem se drobet zahanbeně, ale opravdu jen drobet.
A smím?
zeptal jsem se a políbil ji znovu.
Nebo mám pokračovat s tímhle?
zeptal jsem se a zamával jí před nosem pírkem, už podle tónu a výrazu tváře je jasné že je to myšleno jako vtip.

Rangiku

"Baka." Zamračím sa.

Ichimaru

Hmmmm, tak baka jo? To sis dovolila trošičku moc děvčátko, za tohle budeš muset zaplatit.
usmál jsem se, načež jsem jsem se znovu otočil k jejím nohám a začal ji pírkem lechtat na chodidlech.

Rangiku

"Ne..... Prestaň pro...sím. ... bake... mo... no. ksó!" Snaží m sa z pod neho doetať.

Ichimaru

Tak takhle ty oplácíš mou velkodušnost?
sehrál jsem znamenitě rozčilení, načež jsem snížil těžiště aby se nemohla převrátit a lechtal jí s ještě větší intenzitou.

Rangiku

"Po...m!" Pomóc. Vysypem zo seba so značným úsilím, ale nie je o ani len zrozumitelné, natož moc nahlas.

Ichimaru

Neslyším, chtěla jsi říct promiň?
zeptal jsem se s úsměvem a pokračoval v mučení.
Nebo jsem se jen přeslechl?

Rangiku

Tak o to ti ide. Zdá sa, že zo mňa už nedostaneš ani slovo.

Ichimaru

Skočila na to...přeijen potřebuji záminku...
Zdá se že chodidla máš už opotřebovaný
povzdechl jsem si teatrálně s hraným smutkem.
Co na plat, budeš svou drzost muset zaplatit jinak
načež jsem se znovu otočil a položil ruce vedle její hlavy, každou z jedné strany.
Otázka je...jak?
zeptám se a nahodím evil gin smile

Rangiku

"Čo... Čo presne chceš, by som povedala?" Zamračím sa. O čo mu ide? Bozk si si už vzal.

Ichimaru

Stále čekám na tvou omluvu, jsem hodně věcí a na většinu z nich hrdý nejsem, ale hlupák...to mě vskutku uráží
zasmál jsem se, nejsem naštvaný ani omilem jen...sám nevím proč to dělám.

Rangiku

"Baka! Baka! Baka! Baka, Gin-kun." Zamračím sa na neho.

Ichimaru

Znovu jsem ji políbil, tentokrát kousek pod rty, a s každým baka se posunul o kousíček níž.
Prosím, pokračuj zajímá mě co bude dál.
usmál jsem se.

Rangiku

Zblednem, ale líca sú totálne červené. "Čo... čo to robíš?" Spýtam sa vydesene.

Ichimaru
Copak to není jasné?
zeptal jsem se, načež jsem vykouzlil výraz malého dítěte škemrajícího o slatkost.
Řekni mi tak ještě jednou, prosím, moc prosím
usmál jsem se.

Rangiku

"Baka, nerob..." Zjavne to slovo použijem mimovolne a zo zvyku, lebo si hneť kusnem do pery, keď si uvedomím, že som ho povedala.

Ichimaru

Hmmmm
usmál jsem se a políbil tě opět o kousek níž, těsně na linii krku, odkud už tělo zakrývalo kimono.
Říkalas něco?
zeptal jsem se mile.

Rangiku

Čo to chcel počuť? "Nerob, prosím." Snažím sa vykrútiť navyše... ten divný pocit. Akoby sa to časti mňa aj páčilo.