Hra XD

Ichimaru

Prosíš?
zeptal jsem se s opět hraným údivem, v duchu jsem se stále ještě nepřestal smát.
Myslel jsem že ty neprosíš, že jsi na to příliš hrdá a silná
s posledními slovy jsem se zklonil až těsně k tobě.
Opravdu chceš abych přestal?

Rangiku

Vydesene na neho hľadím. Navyše... Deje sa niečo, čomu nechápem. "Ne......j....ma.... Ani nedokážem povedať súvyslé slovo.

Ichimaru

Ano?
zeptal jsem se
poslouchám
zašeptal jsem jí do ouška, načež jsem i jemu věnoval zvláštní péči.
Chtěla jsi něco říct...

Rangiku

"Ne..." rob. Zanikne v tichu, keď sa snažím nezastenať. Mať ako, stočím sa do klbka.

Ichimaru

Ne? Nejako nepřestávej? Jak si přeješ
zašeptal jsem a pokračoval na jejím oušku.

Rangiku

Cítim sa bezmocná a začínam byť naštvaná. Mala som újsť. Začínam sa mračiť.

Ichimaru

Víš že dokud to nevyslovíš jasně a nahlas nepřestanu, i kdybys mi těma svíma kukadlama měla propálit díru do hlavy
blesklo mi v myšlenkách, načež jsem se odpoutal od ucha a pokračoval pomalu směrem dolů k ramenu.

Rangiku

Naštvanosť vystrieda úľak a ak pokračuje, začnú slzy.

Ichimaru

Když se objevila první slza přestal jsem.
chjó, proč mi tohle děláš Rangiku? hmmm?
zeptal jsem se a otřel jí slzy rukávem.
nemám rád slzy a dívčí už vůbec ne, tak nebreč prosím, už ti nic neudělám já...chtěl jsem slyšet tvé jasné ne, to byla podstata této lekce
povzdechl jsem si a uvolnil jí ruce.
Jestli mě chceš teď praštit prosím, do toho

Rangiku

Vetu o buchnáte ani nestihneš načať. Na tvári máš červený obtisk ruky. To, že sa po tom chytím za ruku, je druhá vec. "Nie si o nič lepší než Aizen, či tvoj otec."

Ichimaru

Tohle bolelo
zašeptal jsem smutně a očividně jsem neměl na mysli tu facku
tohle vážně bolelo Rangiku
znovu jsem se nad tebou zklonil, tentokrát v mém výrazu nebylo pranic veselého, spíš vypadal jako oblyčej smrti, hodně blízké a bolestivé smrti.

Kdybych byl jeden z nich, nechal bych tě popravit už za tu krádež, kdyby tohle bylo naše první setkání a já byl jeden z nich, vzal bych si od tebe všechno, všechno co bych chtěl a na co bych měl chuť a rozhodně bych se nenechal zastavit trochou slz, a až bys mě přestala bavit, v lepší případě bych tě odhodil jako kus hadru, v horším bych tě umučil, jen tak bez důvodu pro vlastní pobavení. Já nejsem jako oni a nikdy nebudu, buď za to ráda a příště vaš svá slova.
s tím jsem se postavil na nohy.
Myslím že bude lepší když teď půjdeš do svého nového pokoje(otcova stará místnost)
) a to teď hned
ukázal jsem na dveře, bez špetky lítosti, soucitu, spíše to vypadalo jako bych ze všech sil držel na uzdě hněv.
Očividně jsi překročila mez a to o hodně velký kus.

Rangiku

Čo najrýchlejšie z tade vybehnem. Akoby po mne šli všetci čerti. Des, ktorý sa mi zračí na tvári prekonáva tvoj hnev a už ma niet.

Ichimaru

K čertu
zařval jsem a plnou silou praštil do dveří.
K čertu, k čertu, k čertu, k čeru
řval jsem jako smyslů zbavený a mlátil do pevných dubových dveří, když jsem přestal zbyly z dveří jen třísky. Ruka mě bolela a odkapávala mi z ní krev, ale na vině bylo dřevo (pár větších kousků mám stále zabodlích ruce) a ne zlomenina.
k čertu
zaklel jsem tentokrát polohlasně když jsem si uvědomil spoušť kterou jsem napáchal, navíc to musel slyšet snad celí dům.

Ginova izba

Podľa toho, že všade je ticho, Lisa všetkým nakázala, aby ťa nerušili a Rangiku tiež. Ešte pár minút sa nič nedeje a ked prestaneš búchať, vojde lisa a potichu čaká.

Ichimaru

Několik okamžiků jsem tam jen nasupěně stál, než se ve dveřích objevila Lisa.
Co se na mě tak díváte sensei, ještě jste neviděla korunovanýho vola?
zavrčel jsem vstekle a nebezpečně, měl jsem chuť do něčeho ještě praštit...ne líp někoho zabít ale zatím jsem se ovládal.

Lisa

Na tvári mám masku dokonalého kľudu. Bez komentovania k nemu prídem a natiahnm k sebe najprv jednu a po tom druhú jeho ruku, aby som videla, koľko škody napáchal. "Chce to menej sebadeštrukcie. Treba ich dať von."[/b]

Ichimaru
Prosím, poslušte si
povzdechl jsem si a natáhl k ní ruce, nebylo to tak zlé jak se na první pohled zdá, jsou to hlavně jen povrchová zranění a škrábance.

Lisa

Do troch minút máš ruky relatívne ok a zabandážované tam, kde bolo treba. "Z vás dvoch na tom bude teraz asi horšie ona." Poznamenám, ale neznie to, že by som si ňou chcela lámať hlavu.

Ichimaru

Já vím...
povzdechl jsem si.
Nechápu co to do mě vělo...já...ztratil jsem nad sebou kontrolu a...nejdřív jsem jí chtěl jen naučit říkat ne, ale pak...nějak se to zvrtlo a když řekla to že jsem jako otec tak...málem jsem se neudržel a zabil ji...kdybych...chybělo jen tak málo a udělal bych to...
Rangiku očividně není jediná na pokraji nervového zhroucení (inu puberta je svině)

Lisa

"Udržal si sa. Je rozdiel skoro spraviť a spraviť. Najbližšie mysli skôr, než ju k sebe pozveš. I keď... dám ju dnes strážiť. Teda ak ju po tom všetkom nechceš nechať odísť. Na tvojom mieste... Skrátka naprav, čo si pokazil." A zamierim ku dverám.

Ichimaru

Povzdechl jsem si, zdá se že jsem se zase uklidnil.
Já vím, pokusím se to dát do pořádku a Lisa-sensei, děkuji...za všechno co pro mě děláte

načež jsem počkal až odejde a sám vyšel ze dveří, zastavil jsem se před dveřmi do otcova pokoje a opatrně zaklepal.
Mohu vstoupit?
zeptal jsem se

Poznámky:
Lisa prišla do služieb u tvojho otca, keď sa oženil s tvojou matkou, ako jeden z jej vazalov. Taktiež vždy bola verná jej a nie tvojmu otcovi a ako malé ich v podstate vychovávali spolu. Bola jej skoro ako sestra.
Gin bude po tom potrebovať ceremoniálne kimono na otcov pohreb a na audienciu, keď mu vazali prídu znova odprisahať vernosť.
Izba ginovho fotra bola zariadená v klasickom japonskom štýle, takže postel je natiahnuté ležadlo na tatami, perina, vankúš, sedenie na vankúšikoch atď.


Lisa

Trpko sa usmejem. "Robím to pre ňu." Poviem, ako sa za Ginom zavrú dvere. "Snáď nespravíš hlúposť. Môže ťa to zničiť." Chvíľu počkám a po tom zamierim za ďalšími povinnosťami.



Rangiku

Po tom, čo som bola poslaná do svojej novej izby, zavriem za sebou dvere a zveziem sa na zem. Som tu v zlatej klietke. Dôjde mi, čo za chybu som spravila, keď som sa rozhodla ostať. Do teraz bol aspoň zhovievavý, ale... Nahnevala som ho. Je so mnou koniec. Pomaly sa postavím. Nie, nesmiem sa vzdať. Ak ma má zabiť, nech to spraví rovno... Čo... čo je to za buchot? Ide od Gina... Nie!... Rýchlo sa presuniem na opačný koniec izby, než sú dvere. Tj. do časti, kde sa spáva. Sadnem si na lôžko a vydesene hľadím na dvere. Nech ma už nechá na pokoji. Prenesiem prosebne v duchu. Po tom na chvíľu buchot ustane. Pár minút je kľud, no neodvážim sa vystrčiť päty z izby. Kto vie, čo by spravil, keby ma našiel bez jeho dovolenia niekde inde. Kroky... Kroki idúce sem a... To je on! "Hay." Snažím sa, aby môj hlas znel čo najpevnejšie. Sedím opretá o skriňu a cez celú miestnosť hľadím na dvere.

Ichimaru

Pomalu jsem vešel do místnosti, načež jsem za sebou zavřel a zamčel dveře. To co jsem se chystal udělat by nejspíš naprosto zničilo mou autoritu kdyby to kdokoliv nepovolaný viděl, rychle jsem přelétl pokoj pohledem až jsem zakotvil na ní, sedíc v rohu co nejdál odemě. Stačil jediný pohled a všechny připravené fráze se mi rázem vykouřili z hlavy.
Co se to se mnou děje? Proč...proč mě ten pohled tak bolí?
blesklo mi hlavou. Sváděl jsem sám se sebou vnitřní boj a stále nebylo jisté která ze stránek vyhraje, abych tam jen tak nestál, zamířil jsem pomalou chůzí směrem k ní, hrál jsem o čas, čas které dvě mé já potřebovali k vybojování své bitvy. Šel jsem úmyslně tak abych jí odřízl únikové cesty, najednou, dřív než jsem chtěl jsem stál těsně u ní, už nebylo možné abych udělal další krok a přitom jsem se stále ještě nerozhodl. Zadíval jsem se na ní, v očích se zračila urputná bytva která se ve mě odehrávala. Bitva mezi Ichimaru Ginem a odkazem jeho otce a pak jsem se rozhodl (hodil jsem si kostkou )

Bez jakýchkoliv tiátrů jsem před ní poklekl na jedno koleno s hlavou zkloněnou k zemi.
Já...
snažil jsem se najít správná slova.
Já...omlouvám se...neměl jsem právo...
ale měl
ozval se hlásek ale byl umlčen.
neměl jsem právo tě tak mučit a ponížit, neměl jsem právo na tebe křičet...omlouvám se.

Rangiku

Očami ho sledujem od chvíle, keď vstúpi. Je to ostražitý pohľad a je v ňom aj trocha desu. Bojuje sám so sebou. To je stále tak nahnevaní, že sa nevie rozhodnúť, ako mi ublížiť? Číry des. Po tom prehovorí. Nemnel sem právo... Ale tvár vraví čosi iné. Alebo sa mi to len zazadalo? Pozbieram štipku odvahy a rozvahy. I keď toho druhého moc asi nie. "Nie, Vy prepáčte, Ichimaru-sama. Neprísluší mi právo súdiť vás. Gomen nasai."

Ichimaru

Nechápavě jsem k ní zvedl pohled. Že by to lesknoucí se byla slza? Ne, spíš jen odraz světla...
ale ano, máš plné právo mě soudit, za to co jsem ti udělal...za to co jsem ti chtěl udělat...i já jsem jenom člověk, o nic lepší nebo horší než kdokoliv jiný, ale kdyby mě někdo nesoudil a neurčovali mi hranice...stalo by se ze mě mostrum, proto prosím...přijměte mou omluvu...