Hra XD

Rangiku pomaly kráčala na úpätie hory k malému chrámu. Smerom na dol z tade išla skupina troch mužov. Teda dvoch. Medzi svojim doprovosom kráčal mladučký šlachtický synáčik.
Namyslený pajác. Snáď má pri sebe čosi cenné.
Usmiala sa a čakala, kým skupina dôjde na jej úroveň. Ceremoniálne kimoná a hakami by ich mali spomalovať a tak natiahla ruku k mladíkovmu mešcu. Chcela ho utrhnúť.

Ichimaru Gin

Pomalu jsem kráčel s mírně povíšeným výrazem a se znechuceným úsměvem na tváři dolů z kopce, můj úsměv nepatřil prostým lidem kolem mě, ti mě upřímě nezajímali, patřil těm dvěma nafintěným panákům kolem mě, "strážcům" kteří nebyli nic víc než otcovy vlezdoprdelkové a bojovat uměli hůř než já, upřímě jsem to nesnášel, všechny ty ceremoniáli, rytuáli, svátky, pochlebování, drahé oblečení, bylo my z toho špatně, jak jsem byl ztracen v myšlenkách skoro jsem si nevšiml dívky zhruba v mém věku jak prošla kolem mě a natáhla se po mém měšci, mí střížní si toho pochopitelně ani nevšimli, já ano, téměř pozdě jsem vystřelil rukou kupředu a překvapivě silně ji chytil za zápěstí a zmáčkl.
Co to má být, snažíš se mě okrást ?
zeptal jsem se povýšeně a sjel si onu drzou osobu od hlavy až k patě, překvapeně jsem lehce pootevřel ústa, že se jedná o dívku jsem si všiml, ale že o takovou...
Zlodějka? jak se opovažuje?
zařval jeden ze strážců a vyťal dívce plnou silou facku,čímž ji nejspíš srazil k zemi a začal do ní kopat

Rangiku

Napriek ušpineným a potrhaným šatám a tom, že na umývanie mi slúži väčšinou len ľadový potok, vyzerám prekvapivo dobre. Sú to už dáke dva roky, čo detské telo začalo naberať ženskejšie krivky.
Takmer sa mi podarí strhnúť ruku nazad, keď po nej šľachtic vyštartuje. Nanešťastie pre mňa ma zachytí. Pozriem na neho udivene, nie však zo strachom.
Kde sa nabrala tá rýchlosť. Vyzeral tak obyčajne a znudene.
Čo to má byť? Snažíš sa ma okradnúť?!
Usmejem sa a nebyť strážnika, kopnem mladíka do rozkroku. v tom som však na zemy snažím sa prekotúľať na bok. Na schodoch to ide v ceľku dobre.

Ichimaru Gin

Co to děláš ty idiote, okamžitě ji nech! zařval jsem na podřízeného, který jí už stihl uštědřit několik kopanců do břicha a žeber než se stačila odkulit do bezpečí, vzhledem k tomu že asi není sebevrah, nevezme až dolů ale zůstane na tom samém schodu.
Neublížil vám?
zeptal jsem se s výjimečně jen hraným zájmem a dřepl jsem si kousek od tebe, s hlavou nakloněnou na stranu (Ginova úvodní scéna kdy se spolu se Zarakim setkal s Bykuyou)
omlouvám se za svého společníka, je to nevychovaný buran, ale celkem užitečný, naneštěstí neví jak jednat s dámou
s těmi slvoy jsem k tobě natáhl vyhublou ruku. Je záhadou kde se v ní vzala ta síla která ti sevřela zápěstí.

Rangiku

Nepríjmem podávanú ruku, ale postavím sa sama. Od Vás pomoc nechcem. Viem, akú máte povesť."
Otočím sa a chcem utiecť. Spoznala som jeho mon. Patrí klanu Ichimaru. A on môže podľa veku byť jedine mladý pán Gin, ktorému sa ešte aj hrdlorezi vyhýbajú. Koluje povesť, že keď sa ho ako malého pokúsili uniesť, vyvraždil ich tak strašným spôsobom, že ich nik nespoznal.

Ichimaru
Povzdechl jsem se a postavil se taktéž
Notak děvče většina toho co o mě povídají není pravda...
řekl jsem načež jsem sáhl do váčku a vytáhl odtamtud velkou minci...pro mě byla drobná, člověk z její společenské vrstvy by sní mohl žít týden v přepychu nebo půl roku jako slušný člověk.
Co bys řekla na malí obchůdek?
zeptal jsem se s úsměvem

Rangiku

"Čo také?" Spýtam sa, ale ostanem ostražitá.
Ja to Gin! Ichimaru Gin!
Zamračím sa.
"A aký to má háčik?"

Ichimaru

Háček jaký háček?
zeptal jsem se se svím typyckým úsměvem a pohodil si ledabile s mincí ve vzduchu.
Je to prostý a přímočarý obchod, moje mince za vaše jméno
řekl jsem vážným tónem, leč jsem se stále usmíval.

Rangiku

Zamračím sa. To je, ako nechať na seba vypísať odmenu. "Matsumoto Rangiku. A načo Vám je?"
Vám vyslovím pohŕdavo a venujem vyzývavý pohľad strážnym. No tak. Napomeňte ma.

Ichimaru Gin

Matsumoto Rangiku, Matsumoto Rangiku...Rangiku...Ran-chan
pousmál jsem se s tváří skřivenou hraným soustředěním jak jsem se "snažil" zapamatovat si jméno.

Moc pěkné jméno, to mé zní Ichimaru Gin, Matsumoto-san, i když nepochybuji že ho znáte je zdvořilé říci vám jej osobně
řekl jsem s lehkou formální (dvorskou) úklonou, přičemž jsem po ní cvrnkl mincí tak že pokud nedávala obzvláště dobrý pozor (jakože asi ne) skončila v jejím výstřihu, proti jejím drzím řečem a chování se chtěli ohradit mí "strážci" ale zastavil jsem je zvednutou rukou.

Rangiku

Zamračím sa, ale mincu stihnem zachytiť. "Tak teda nabudúce. Ichimaru-sama." Poviem s výsmechom na sama a už bežím dolu po schodoch.
Ako to, že som z toho vyviazla? Musím rýchle zmiznúť.

Ichimaru Gin
Ještě před odchodem jsem tě tak tak stihl zachytit za ruku a strhnout zpět.
Ještě dvě věci Matsumoto-san, nejste má poddaná věkově jsem zrhuba stejní, tak si to sama odpousťte svláště s tím ironizujícím podtextem a...prosím věnujte se bezpečnější profesi než té kterou děláte, ne všichni jsou dost hloupí na to aby podlehly milosrdenství a bolelo by mě srdce vidět vás tu s useknutou rukou a vypáleným cejchem...
s tím jsem se stále usměvaví lehce uklonil a pustil ji

Rangiku

"Vďaka." Pokúsim sa o úsmev. To sa mi nepodarí, ale aspoň tam tento raz nie je irónia. "Vďaka." Zopakujem a zas sa snažím odísť.

Ichimaru Gin

Není za co
pousmál jsem si a nechal ji jít
alespoň na moment jsem se mohl tvářit jako člověk a ne jako otcův dokonalí diamant
povzdechl jsem si v duchu, načež jsem opět nasadil svou "masku" pokynul gorilám a vyrazil k sídlu klanu.

Rangiku:

Zamračím sa, ako zdiaľky vidím, ako odchádza. Že by nebol tak zlý, ako vravia? Spýtam sa sama seba, no v zápätí to vyhodím z hlavy a otvorene kráčam po ceste preč.

Gin

Přestože jsem si nemohl dovlit sledovat jak odchází a vzdaluje se mi po očku jsem se po ní díval.
škoda že je tím kým je...škoda že jsem kdo jsem...takhle nebudeme moci být ani přátelé natož...chjó, na co to zase myslím?
zamračil jsem se na sebe v duchu a pokračoval v cestě.

Spoiler:

Rangiku

Je deň festivalu a ako každý, aj ja som vonku. Je to dobrý mesiac po našom stretnutí. Zrovna som sa ni moc úspešne pokúsila okradnúť ruonina a ako utekám s jeho mešcom, do niekoho vrazím... Bielovlasý mladík. Gin! O to viac sa snažím stratiť v dave.

Gin
Podařilo se mi setřást mé dva věrné pejsky a projít se s davem sám, po cestě jsem se zbavil i přeplácaného roucha a vzal si běžné kimono a meč, zrova jdu na zdař bůh davem, když v tom do mě bůh vrazí, tedy spíše bohyně...v lidském těle, má stará známá. Ne že bych byl nějaká chudinka, ale byl jsem překvapený a síla nárazu mě poslala k zemi, zároveň jsem reflexivně zahákl její nohu svou a strhl ji na sebe.

Uch, Matsumoto-san(sám sebe chválím že jsem si vzpoměl na jméno) rád vás vidím
usmál jsem se

Raniku
"Ichimaru-sama." Zamračím sa, ale musí to stačiť. Už už sa škriabem na nohy, aby som pokračovala v úteku. V ruke prevne zvieram mešec.

Okradnutý samuraj
K obom na zemi si razí cestu róbusný vysoký postarší a najmä opitý samuraj. Ty devka! Vráť mi môj mešec!" Zjavne Gina nespoznal a schmatne Rangiku za ruku s mešcom, takže ju trocha nadvihne do vzduchu.

Gin

Nech toho s tím -sama nebo...
zamračil jsem se ale to už ji nějaký opilí samuraj vytáhl do vzduchu a řval něco o měšci, patrně tom co má ona v rukou.
chjó, a já doufal že jí ta mince zajistí slušný život na delší dobu...
povzdechl jsem si, načež jsem v klidu a s důstojností sobě vlastní vstal
jen ať se chvilku škvaří ve vlastní šťávě
usmál jsem se, načež jsem popošel o dva kroky dozadu a sledoval co se bude dít.

Rangiku a spol

"Nechaj ma! Ne...!" Snaží sa Rangiku vyprostiť zo zovretia.
"Ty s**a, po tom, čo si ma okradla?! Ja ťa naučím, čo si smieš dov...!" Zaženie sa, aby jej vrazil. No jeho ruka nedopadne. Hľadí za Gina, akoby videl ducha.
"Ale ale. Ruonin sama. Hádam len nemáš chuť na detičky?" Povie nepríjemný hlas. Nepríjemne sladký. Keď sa otočíš, uvidíš miestnych "pánov štvrte".
"Nie, samozrejme, že nie. Nič sa nestalo." Ruonin dievča rýchlo pustí a myzne. (Ešte si sa neotočil.)

Matsumoto

Už se chystám zasáhnout a zabránit nejhoršímu, ale Matsumoto "zachránil" něčí nepříjemný hlas. Ani se nemusím otáčet aby mi to bylo jasné. Povzdechl jsem si.
Hmmmmmmm, Matsumoto-san, vraťte prosím tady Roninovi jeho měšec
začal jsem zcela klidně, ale autoritativním tónem, stále se usmívám.(znáš to když se gin směje buť šťastný a směj se s ním, neboť se dožiješ dalšího dne, když se nesměje plač a utíkej na druhý konec světa, když se na tebe mračí, usmiř se s bohem)
A abychom byli zpravedliví, tady za něj máš nálezné
hodil jsem po ní tu samou minci jako předtím.
Nálezné které patří tobě a jenom tobě
dodal jsem

Rangiku a spol

Ruonin je z nich však tak vydesený, že mešec nechá za sebou.
Rangiku smutne a nechápavo hľadí na mincu. "Prečo?" ...mi pomáhaš? Ty?!
Chlp za tebou však prejde pred teba. Hnedovlasý, to on rozprával. Vezme mincu od dievčaťa. "To bude stačiť tak na mesiac. Šikovné dievča."

Ichimaru Gin

Nepamatuji si že bych tu minci dal vám
zamračil jsem se
tak jí vraťte její právoplatné majitelce buďte tak laskav
dodal jsem už bez úsměvu.
Rangiku jsem neodpověděl, jen jsem jí věnoval povzbudivý úsměv.[/b]

Rangiku a spol

"Prepáč chlapče. Asi som ťa prepočul." Uškrnie sa Aizen. To ťa však na krku už chladí ostrie tanta jeho spoločníka.
"Je vaša. Neotrebiujm ju. Nechajte si ju prosím, Aizen-sama." Rangiku podá mincu Aizenovi.